Pod tropickým sluncem
vzduch voní vlhkým deštěm...
A že jsme toho viděli: mangal, kde mě komáři pomalu okrádali o rozum, ikonického ostrorepa, horský mlžný les, litry deště a bláta i cáry listů s hrozivými trny dlouhými jako prsty. Oprsklé opičáky, ptactvo hýřící všemi barvami, obrovské žáby i jejich drobnější příbuzné, kteří mezi prsty napínají blány k plachtění. Též kalné kaluže, kde pijí pralesní sloni a v nichž jsme se my pokoušeli lovit drobné korýše.
tam pulzuje život v nekonečném rytmu...
Vdechovali jsme vzduch prosycený parami a snad jej vnímali podobně jako dávní přírodovědci, kteří se sem vydávali na objevitelské cesty a obohacovali učenou společnost sbírkami nepopsaných přírodnin. My jsme zdejší život zachycovali do snímačů našich fotoaparátů – a přivezli si celých padesát tisíc snímků. Kromě příjemných zážitků jsme však na vlastní oči poznali i rozsáhlou devastaci krajiny a odhalili i jiné stinné stránky těchto končin – ale o tom zase jindy...
V končinách, kde tropické slunce sytí zeleň ...
Přírodovědec žasne nad neuvěřitelnou rozmanitostí života – a s tou se nepochybně setkáme ve vlhkých oblastech kolem rovníku. Jako děti jsme na jeden nádech zírali na filmové záběry neprostupného pralesa a představovali si, jak se jím s ostrými mačetami prosekáváme. Jenže prales není všude stejný. Já poznal o něco menší nespoutanost na Malajském poloostrově, kam jsme vyrazili jako tříčlenná posádka nadšenců všeho živého. Neměl jsem předem velké cíle – chtěl jsem se nechat překvapit. Zbytek výpravy si postupně odškrtával ze seznamu vyhlédnuté živočichy, rostliny a další skupiny, o nichž byste možná ani netušili.
Pokud vás láká více snímků (a další ještě přibydou), především živých tvorů, nahlédněte na profil našeho vedoucího výpravy, Fera. Jeho sbírka sahá mezi největší na iNaturalistu ve střední Evropě.