Mediální okénko

Obdivuji lidi, kteří dokážou schraňovat materiál s vidinou, že jej jednou pro něco využijí. Já téhle povahy spíše nejsem. Často jdu raději s něčím ven hned — plný až po uši dojmů si jednoduše nedovedu pomoct :)

Kamarád a dnes už vlastně i kolega Petr Juračka však rád vytáhne z kapsy něco, co se mu podaří později bravurně zúročit. Nový díl Doteků planety, jak se jmenuje jeden z jeho posledních projektů, propojuje hned několik časových rovin. Především zachycuje něco z toho, čemu jsme se v poslední době usilovně věnovali. Mně ale zároveň připomněl, že jsem mezitím nevratně zestárl. Dělám si legraci…

Sám za sebe každopádně vnímám, že jsem se v mnohém posunul. V něčem možná zase polevil, tak či tak jsem ale zčásti přesedlal jinam. Vrhnul jsem se na poněkud větší korýše. Teď za nimi pravidelně sestupuji do jeskyní a slaňuji do bezedných propastí. Rozmanitá skupina korýšů si prostě žádá všelijaké terénní nasazení a při jejím výzkumu se člověk rozhodně nenudí. Ostatně se o tom můžete sami přesvědčit ⬇️