Živa, má srdeční záležitost
Dnes se příliš neohlížíme zpátky a přestáváme vnímat počátky, z nichž jsme se někam dopracovali. Žijeme více sledováním budoucnosti. Ovšem na to, co mě zčásti přivedlo k mému oboru, se nezapomíná. Populárně-naučný časopis Živa byl jednu dobu mým každodenním společníkem a nebylo tudíž čísla, jež by jen tak uniklo mé pozornosti. Poctivě jsem si je procházel od doby, kdy začala být uveřejňována na internetu.
Na chvíli jsem s tím ale přestal a nakoplo mě zpátky až to, že jsem mohl sám přiložit ruku k přípravě vlastního článku. Pochopitelně tuhle příležitost prožívám, leč nám trochu teče do bot s časovým plánem. Nesmím se tím rozhodit, tuhle chvíli si přece nemůžu nechat ujít. Navzdory presu se mi daří do textu zapracovat několik nápadů a slovních hříček, které, jak víte, někdy až nezdravě používám. A vida, pár se mi jich do finální podoby článku podařilo vpašovat. Tak prima.
O několik týdnů později otevírám obálku, otočím jednu stránku, druhou a nestačí mi to. Nemůžu se nabažit. Znovu jsem propadl čtení, ale je to vůbec překvapivé? Přeci jen krédem tohoto časopisu by mohlo být: srozumitelně a chytlavě předávat poznatky. Právě proto jsem si ho kdysi natolik oblíbil.